Co jsou to SPU?

Specifické poruchy učení (SPU) představují skupinu poruch, které ovlivňují schopnost jednotlivce osvojit si a využívat dovednosti jako čtení, psaní, počítání a další školní dovednosti, přestože jeho inteligence, motivace a sociální podmínky jsou běžné. Porucha není způsobena nedostatečnými podmínkami, inteligencí, smyslovými vadami ani zanedbáním výchovy. (Pokorná, 2001, s. 16)

Podle Věry Pokorné (2001, 2010) jde o vývojové poruchy, které mají neurologický základ – často souvisí s drobnými dysfunkcemi centrálního nervového systému.

Výzkum specifických poruch učení Pokorná shrnuje takto:

• Počáteční fáze, přelom století: první zmínky dětí s tzv. "slovní slepotou" (např. Pringle Morgan, 1896).
• První polovina 20. století: důraz na neurologický základ poruch (Orton, 1937).
• Druhá polovina 20. století: rozvoj pedagogické a psychologické diagnostiky, včetně prvních intervenčních programů.
• Současnost: důraz na komplexní pojetí – biologické, psychologické i sociální faktory. (Pokorná, 2010, s. 35)

Podle Michalové (2008, s. 24) se výzkum posunul také k dospělosti – ukazuje se, že SPU přetrvávají i v dospělém věku.

Diagnostika SPU je komplexní a vždy vyžaduje interdisciplinární přístup:

Základem pro diagnostiku je samozřejmě anamnéza, tedy sběr údajů o vývoji dítěte, školní historii, rodinné anamnéze. Poté následuje psychologická diagnostika – testování úrovně inteligence, paměti, pozornosti, řečových schopností. Dále speciálně-pedagogická diagnostika – zaměření na školní dovednosti (čtení, psaní, počítání). Důležité je pozorování ve školním prostředí, sledování projevů SPU během výuky a samozřejmě spolupráce s dalšími odborníky; lékaři, logopedy, případně neurology. Časná diagnostika a individualizovaná nápravná péče umožní minimalizovat negativní dopady poruchy na školní úspěšnost a psychický vývoj dítěte. (Pokorná, 2001, s. 87)

Základními SPU poruchami jsou:

• Dyslexie – porucha osvojování čtení, psaní a někdy i porozumění textu.
• Dysgrafie – porucha grafického projevu. Postihuje především schopnost napodobit tvar písmen a jejich řazení.
• Dysortografie – porucha v písemném projevu. Jedinec má problém s gramatickými pravidly, hláskováním nebo interpunkcí.
• Dyskalkulie – porucha osvojování matematických dovedností.
• Dyspraxie – porucha jemné a hrubé motoriky.
• Dysmúzie – Jedná se o narušení smyslu pro rytmus a tóny, jedinec má problémy se čtením notového zápisu apod. Amúzie je obecnějším pojmenováním pro poruchu hudebních schopností. Tyto dva pojmy spolu úzce souvisí, ale jsou často zaměňovány.
• Dyspinxie – porucha osvojování kreslení, která se projevuje neobratností v práci s tužkou a neschopností osvojení dovedností spojených s plošným zobrazováním, neobratností v jemné motorice nebo problémy v napodobení určité kompozice.