1. Dysgrafie

Definice

Dysgrafie patří mezi specifické poruchy učení a projevuje se obtížemi v oblasti grafického projevu, především psaní. Podle Jucovičové (2014, s. 21–26) jde o poruchu, která vzniká zejména v důsledku motorických dysfunkcí a negativně ovlivňuje plynulost, čitelnost a rychlost psaní. V následujících částech se zaměříme na to, jak konkrétně motorické obtíže ovlivňují grafický projev žáků s dysgrafií a jaké další faktory se na vzniku a průběhu této poruchy podílejí.

Jak uvádějí Jucovičová a Žáčková (2014, s. 15), problémy mohou mít svůj původ již v raném dětství – například v období lezení. Neukončený vývoj v této fázi může vést k nežádoucímu svalovému napětí, které se negativně promítá do schopnosti dítěte správně sedět, držet psací potřeby nebo plynule a rytmicky psát. Tyto děti mohou mít obtíže také v oblasti:

• zrakového vnímání a prostorové orientace,

• paměti (např. kinestetické – potíže se zapamatováním tvarů a pohybových vzorců),

• představivosti,

• pozornosti,

• smyslu pro rytmus,

• převodu sluchových a zrakových vjemů do grafické podoby,

• lateralizace – zejména u zkřížené lateralizace (např. levá ruka a pravé oko), která bývá nejproblematičtější.

Základním pravidlem při práci s žákem s dysgrafií je snaha o minimalizaci vlivu psaní na samotný proces učení a vyjadřování znalostí. V praxi to znamená přizpůsobit zadání úkolů tak, aby dítě mělo možnost projevit své vědomosti i jiným způsobem než psaným projevem (Michalová, 2001, s. 20).

Diagnostika

První ročník základní školy představuje klíčové období nejen pro rozvoj osobnosti dítěte, ale také pro utváření jeho vztahu ke škole a vzdělání jako takovému (Zelinková, 1994, s. 29). Právě v tomto období se často začínají projevovat obtíže v oblasti psaní, které mohou, ale nemusí souviset se specifickou poruchou učení – dysgrafií. Je důležité mít na paměti, že dysgrafii lze diagnostikovat výhradně na odborném pracovišti, a to v rámci týmové spolupráce psychologa a speciálního pedagoga, případně i dalších odborníků, jako jsou neurolog, pediatr či ortoped.

Děti s podezřením na poruchu psaní bývají nejčastěji zachyceny již v průběhu 1. třídy základní školy. Příčinou jejich obtíží však nemusí být vždy přímo dysgrafie – svou roli zde může sehrát i úroveň předškolní přípravy nebo celková školní zralost (Jucovičová & Žáčková, 2016, s. 15–16). Učitelé ve třídě nemají obvykle kapacitu provádět odbornou diagnostiku, mohou však sehrát klíčovou roli při včasném zachycení možných potíží. U žáků, kteří se jeví jako "jiní" ve svém projevu, je důležité zaměřit se na specifické znaky a důsledně je zaznamenávat.

Záznamový arch může sloužit jako praktický nástroj pro sledování těchto zvláštností. Obsahovat může například kritéria jako:

• úroveň čtení a psaní,

• početní dovednosti,

• míra soustředění,

• kvalita sluchového a zrakového vnímání,

• jazykový projev,

• schopnost reprodukce rytmu a další (Zelinková, 1994, s. 27–28).

Dysgrafie má zásadní dopad na samotný proces psaní. Ten bývá natolik vyčerpávající, že žák často nezvládne současně sledovat i obsahovou a gramatickou stránku písemného projevu. Jak upozorňuje Michalová (2001, s. 19–20), psaní samotné často vyčerpá veškerou kapacitu soustředění. Nejčastější projevy bývají:

• neúhledné, kostrbaté nebo zcela nečitelné písmo,

• pomalé tempo psaní neodpovídající fyzickému věku dítěte,

• časté zaměňování tvarů písmen,

• potíže se zapamatováním tvaru nebo směru písmen,

• nesprávné držení psacích potřeb,

• zvláštní držení těla při psaní

• celková neobratnost a těžkopádnost při psaní.

Reedukace

Reedukace dysgrafie představuje dlouhodobý a systematický proces zaměřený na zmírnění obtíží vyplývajících z funkční poruchy motorických drah. Cílem reedukace není odstranění následků vnějších vlivů, ale práce s vnitřními příčinami poruchy. Tento proces je náročný a často přináší nejisté výsledky, přičemž obtíže mohou přetrvávat i v dospělosti (Jucovičová, 2014, s. 20–21).

Reedukační postupy v některých ohledech navazují na činnosti využívané v předškolní přípravě. V praxi se ukazuje, že i přes intenzivní péči může docházet k pouze částečnému zlepšení, a proto je důležité vést dítě k tomu, aby si uvědomilo, že kvalita písma není v životě rozhodující a lze ji kompenzovat například využíváním počítače. Dysgrafie je sice často vnímána jako méně závažná porucha ve srovnání s dysortografií nebo dyskalkulií, její dopad na psychiku dítěte však může být významný – dítě si může brzy začít připadat nešikovné, méněcenné či nedostatečné (Jucovičová & Žáčková, 2014, s. 99–101).

Reedukační intervence se soustředí především na rozvoj a posilování jemné motoriky a koordinace pohybů, zejména prostřednictvím:

• uvolňování nežádoucího svalového napětí,

• posilování ochablého svalstva ruky,

• zlepšování souhry jednotlivých pohybů,

• propojení pohybu s vnímáním (zejména se zrakem).

K tomu lze využít pestrou škálu činností a pomůcek:

• ruční práce (šití, pletení, vyšívání),

• kreslení, malování, obkreslování, modelování (např. z keramické hlíny či modelíny),

• vystřihování a vytrhávání tvarů z papíru,

• tvoření z přírodních materiálů (třídění, lepení),

• hra na hudební nástroje,

• rytmická cvičení (vnímání a napodobování výrazné rytmiky, např. značení krátkých tónů tečkou a dlouhých čárkou).

Důležitou součástí reedukace je také grafomotorický nácvik, který podporuje nejen jemnou motoriku, ale i vnímání prostoru. Sem patří například:

• volné čmárání,

• oblouky, vlnovky, čáry a další tvary kreslené po celé ploše papíru,

• využití speciálních grafomotorických pomůcek – násadky na tužky a pastelky, trojhranné pastelky, pastelky s neklouzavou úpravou vatová kulička pro směřování malíčku a prsteníčku směrem k dlani, kornout nebo paví brko pro správný sklon psacího náčiní (Jucovičová & Žáčková, 2016, s. 25–34).

To všechno jsou věci, které jsou u dětí s dysgrafií a poruchami jemné motoriky důležité nejen při psaní, ale i při výtvarných činnostech – zvlášť když se pracuje delší dobu nebo s menšími nástroji, které by jinak mohly dítěti "ujíždět z ruky".

Pomůcky do hodiny

Na modelovém příkladě žáka si ukážeme, jak identifikovat potíže spojené s dysgrafií, a na základě těchto předpokladů navrhneme didaktické pomůcky do hodin estetické výchovy. Jednou z metod použitých v této části bude poslech hudby při nácviku psaní, protože je prokázáno, že poslech čistě melodického podkladu může efektivně zlepšit grafické pohyby (Margaux a kol., 2024). Další metodou bude mnemotechnická strategie Ask, Reflect, Text (ART) (Dunn, 2013), která pomáhá zlepšit obsah a kvalitu příběhu.

Modelový příklad:

Petr, žák 1. třídy, si hned po nástupu do školy začal výrazněji stěžovat na únavu při psaní. Učitelka si všímá jeho nečitelného, kostrbatého písma, nestabilní velikosti písmen a velmi pomalého tempa. Petr svírá tužku křečovitě, často mění polohu ruky a není schopen zároveň sledovat obsah sdělení. Navíc má obtíže s napodobováním rytmických pohybů i grafomotorických vzorů. Po systematickém pozorování a konzultaci se školním poradenským pracovištěm je doporučeno vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, kde je potvrzena diagnóza dysgrafie. Následná reedukace se zaměřuje na uvolnění ruky, rozvoj jemné motoriky, grafomotorická cvičení i kompenzaci obtíží pomocí úprav výuky.

Poslech hudby při nácviku psaní

Poslech hudby během psaní může výrazně ovlivnit kvalitu grafomotoriky. Studie Margaux a kol. (2024) ukazuje, že samotný melodický podklad zpomaluje psaní a zvyšuje pohybovou neplynulost, zejména u mladších dětí. Oproti tomu rytmické doprovody – např. metronom v pomalém tempu – zvyšují rychlost a stabilitu pohybu, zejména u žáků s méně automatizovaným písmem. Hudba s jasným rytmem tedy funguje jako podpůrný prostředek ke zlepšení grafomotoriky, zatímco čistě melodický podklad může mít spíše opačný efekt.

Pracovní list 1: Psaní s hudbou

1. Smyčky a rytmus

Nakresli řadu smyček (přitom používáme štětec a akrylové barvy, které si žák vybírá dle toho, jaké si barvy při poslechu vybavuje):

• Za ticha

• Při poslechu melodie bez rytmu

• Při poslechu hudby s pomalým rytmem

• Při poslechu hudby s rychlým rytmem

Zamysli se:

Kdy se ti psalo nejlépe? Kdy bylo psaní nejrychlejší nebo nejpohodlnější?

2. Slova a hudba

Napiš 3 slova podle diktátu v každém hudebním režimu.

Porovnej: Kdy bylo písmo nejčitelnější? Cítil/a ses klidně nebo rušen/a?

Výtvarné tvoření podporuje psaní příběhu

Tvorba příběhu bývá pro některé děti náročná, zejména pokud mají potíže s plánováním textu nebo psaním samotným. Metoda ART (Ask – Reflect – Text), kterou popisuje Michael Dunn (2011), nabízí podporu ve formě výtvarného vyjádření, které dětem umožní nejprve vizualizovat základní dějovou linii a teprve poté ji převést do psané podoby. Tato metoda propojuje jazykové a výtvarné dovednosti a podporuje tvořivé vyjadřování napříč oblastmi estetické výchovy.

Pracovní list 2: Tvořím příběh pomocí obrázku

1. ASK – Zeptej se

Odpověz na tyto otázky, které ti pomohou vytvořit základní kostru příběhu:

• Kdo vystupuje v tvém příběhu? ..........................................

• Kde se příběh odehrává? ..........................................

• Kdy se příběh odehrává? ..........................................

• Co se stalo? ..........................................

• Co se stalo potom? ..........................................

• Jak příběh skončil? ..........................................

• Jak se postavy cítily? ..........................................

2. REFLECT – Přemýšlej a tvoř

Nakresli, namaluj nebo vymodeluj obrázek, který zachycuje klíčový okamžik z tvého příběhu.
(Můžeš použít pastelky, fixy, vodovky nebo plastelínu.)

3. TEXT – Napiš příběh

Podívej se na svůj obrázek a napiš podle něj krátký příběh.
(Můžeš se vracet i k odpovědím z části ASK.)

Sebereflexe

• Co se ti na této aktivitě líbilo? ..........................................

• Co bys příště udělal/a jinak? ..........................................

Pomohl ti obrázek při vymýšlení příběhu? Ano / Ne