3. Dyslexie

Definice pojmu

Dyslexie je jednou ze specifických poruch učení, která se primárně projevuje obtížemi v oblasti čtení. Přestože byla dlouhou dobu považována za problém spojený výhradně se školním výkonem, Jošt (2011, s. 8) zmiňuje moderní pohled a zdůrazňuje její širší dopad na psychický a sociální vývoj dítěte.

Pojem dyslexie označuje Zelinková (2003, s. 16) poruchu osvojování čtenářských dovedností, přičemž její původ je často spojen s dysfunkcí centrálního nervového systému. Výzkumy ukazují, že příčiny mohou být dědičné, neurologické, nebo vznikají interakcí genetických dispozic a vlivů prostředí. Krejčovská (2019, s. 29) uvádí rozčlenění příčin dle Otakara Kučery a jeho týmu do čtyř základních skupin: encefalopatická (poškození mozku), hereditární (dědičnost), hereditárně-encefalopatická a neurotická či nejasná příčina. Moderní pohled přiznává dyslexii multifaktoriální původ – vliv mají jak genetické predispozice, tak například i podmínky ve výchově a vzdělávání.

Typickými projevy dyslexie jsou dle Jošta (2011, s. 28) pomalé a nepřesné čtení, slabikování, zaměňování písmen podobného tvaru (např. b–d–p) nebo zvuku (např. t–d), problémy s rozlišováním měkkých a tvrdých slabik a neporozumění čtenému textu. Děti s dyslexií mohou také vymýšlet slova, přeskakovat obtížné pasáže nebo se snažit doplňovat slova podle smyslu místo jejich správného přečtení. Pro mnoho žáků je čtení časově náročnou a psychicky vyčerpávající činností, která i přes vynaložené úsilí nevede k odpovídajícím výsledkům.

Žáci s dyslexií mohou dle Zelinkové (2003, s. 42) v hodinách hudební výchovy na druhém stupni základní školy narážet na specifické obtíže, které souvisejí nejen se čtením, ale také s dalšími kognitivními funkcemi. Potíže se zrakově-slovním vnímáním mohou ovlivnit schopnost rychle číst texty písní, orientovat se v notovém zápisu či pracovat s pracovním listem. Časté jsou také problémy s plynulým sledováním hudebního textu při zpěvu nebo s přesným načasováním vstupů podle notového zápisu. Vzhledem k narušené krátkodobé paměti se mohou žáci hůře učit delší texty písní zpaměti. Dále se mohou objevovat obtíže v rytmizaci řeči a v přesném zapamatování melodických linií, což může vést ke ztrátě jistoty a snížené sebejistotě při vystupování před třídou. Hudební výchova by proto měla využívat alternativní metody práce, které zohledňují potřeby žáků s dyslexií, například vizuální oporu, více smyslové zapojení či individuální přístup.

Diagnostika

Portešová (2009, s. 17) uvádí, že dyslexie je jednou z nejčastějších specifických poruch učení, která ovlivňuje čtenářské schopnosti dětí s jinak průměrnou nebo nadprůměrnou inteligencí. Přestože na první pohled vypadá jako problém školní neúspěšnosti, v jádru jde o neurologicky podmíněnou obtíž, která zasahuje do celé osobnosti dítěte. Správná diagnostika a efektivní reedukace dyslexie jsou zásadní pro zmírnění jejích dopadů.

Úspěšná intervence začíná včasnou a důkladnou diagnostikou. Nejčastěji se porucha diagnostikuje na konci první třídy nebo v průběhu druhé třídy základní školy, kdy už dítě ovládá základní dovednosti jako je čtení, psaní a počítání. Diagnostiku provádí odborníci v pedagogicko-psychologických poradnách nebo ve speciálně pedagogických centrech.

Přímé metody pak zahrnují celou škálu testů a vyšetření. Diagnostika se zaměřuje dle Jošta (2011, s. 66) na:

• čtení (rychlost, přesnost, porozumění)
• psaní (grafomotorika, pravopis, slohové schopnosti)
• matematické schopnosti
• sluchové vnímání (zejména sluchová diferenciace, analýza a syntéza)
• zrakové vnímání a prostorovou orientaci
• pravolevou orientaci (určování pravé a levé strany)
• verbální schopnosti a jazykovou produkci

Klíčovou roli hraje dle Zelinkové (2003, s. 63) zkouška hlasitého čtení, při níž se sleduje nejen rychlost a plynulost, ale i kvalita čtení a míra porozumění textu. Dále se provádějí testy psaní formou opisu, přepisu, diktátu a volného písemného projevu. Výsledky těchto zkoušek pomáhají odborníkům určit typ a závažnost poruchy.

Důležité je rovněž dle Zelinkové (2003, s. 63) psychologické vyšetření zaměřené na úroveň intelektu a mimointelektové charakteristiky dítěte, aby bylo možné odlišit dyslexii od jiných příčin školního neprospěchu, jako jsou mentální retardace nebo poruchy pozornosti.

Reedukace

Reedukace je dlouhodobý a cílený proces, který má za cíl zmírnit obtíže v oblasti čtení a s nimi souvisejících dovedností. Úspěšná reedukace je postavena na systematickém a individualizovaném přístupu.

Práce s dyslektickými dětmi se zaměřuje podle Zelinkové (2003, s. 63) na několik oblastí. Popisuje proces od vyvozování písmen, přes např. porozumění čtenému textu až po čtení a spolupráce hemisfér.

Krejčovská (2019, s. 15) dává důraz hlavně na pravidelné cvičení – ideálně 5 až 10 minut denně, aby se čtenářské návyky upevňovaly.

Velmi důležitým aspektem reedukace je dle Krejčovské (2019, s. 56) udržení motivace dítěte. Práce na sobě musí být spojena s pozitivní zpětnou vazbou a oceněním pokroku. Dětem je třeba ukazovat, že i malé zlepšení je důležité, a nikdy je nesrovnávat s vrstevníky, kteří dyslexií netrpí.

Citlivý přístup učitele, trpělivost rodičů a vhodně zvolená reedukační strategie mohou výrazně zlepšit nejen čtenářské dovednosti, ale i celkovou psychickou pohodu dítěte. Úspěch ve škole se tak stává reálnou možností i pro ty, kteří to nemají na startu jednoduché.

Pomůcky do výuky

Při práci s žákem s dyslexií v předmětu Hudební výchova je vhodné využít metody, které minimalizují nároky na čtení a psaní a zároveň podporují rozvoj jazykových schopností jinými kanály. Hudba, rytmus a vizuální vnímání představují dle Portešové (2009, s. 168) přirozené prostředky, jak posílit porozumění slovnímu materiálu a zvýšit motivaci žáků.

Jednou z vhodných aktivit je práce s textem písně prostřednictvím výtvarného vyjádření, nazvaná Hudební texty v obrazech. Cílem této aktivity je propojit porozumění textu s jeho vizuálním ztvárněním a tím podpořit zapojení kreativních a silnějších oblastí žáků s dyslexií, jako je vizuální paměť a obrazotvornost.

Nejprve učitel vybere vhodnou píseň s jednoduchým a srozumitelným textem, například lidovou píseň nebo současnou populární skladbu. Text je rozdělen do jednotlivých slov, frází nebo kratších vět, které jsou připraveny na samostatných kartičkách (podle potřeb žáka). Každý žák obdrží jednu nebo více kartiček se slovem či větou.

Úkolem žáků je nakreslit obrázek, který co nejlépe vystihuje význam daného slova nebo fráze. Žáci nepracují s přepisováním slov, ale výhradně s jejich výtvarným zachycením. Po dokončení této části skládají žáci společně ilustrace do pořadí podle děje nebo významové návaznosti textu. Tím vzniká vizuální podoba písně.

Následně se třída pokusí na základě vytvořených ilustrací společně rekonstruovat příběh či atmosféru písně. Obrázky slouží také jako podpora při samotném zpěvu skladby. Žáci během zpěvu drží ilustrace a podle nich sledují průběh písně. Vizuální opora nahrazuje náročné sledování psaného textu a umožňuje žákům s dyslexií lépe se orientovat v obsahu písně.

Tato aktivita je pro žáky s dyslexií přínosná hned v několika ohledech. Především minimalizuje stres spojený s přímým čtením a umožňuje žákům pracovat s textem formou, která je pro ně přirozenější a méně zatěžující. Využití obrazové paměti a kreativity podporuje jejich silné stránky. Navíc společná práce v kolektivu napomáhá posilování sociálních vazeb a snižuje riziko sociální izolace, které bývá u žáků se specifickými poruchami učení časté.

Díky propojení hudby, rytmu, vizuálních podnětů a sociální interakce umožňuje aktivita nejen rozvoj jazykových dovedností a porozumění textu, ale také zvyšování sebedůvěry a radosti z práce. Podporuje tak komplexní rozvoj osobnosti dítěte a jeho pozitivní zkušenost se školní výukou.