Estetická výchova a její místo v kurikulu

Do estetické výchovy se řadí početná skupina předmětů či seminářů: výtvarná výchova, hudební výchova, literární výchova, dramatická výchova, ale také například tanečně-pohybová výchova, různé mediální či filmové semináře, v neposlední řadě také semináře dějin umění, semináře filozofie, estetiky, etiky…

Vedle těchto tradičních disciplín se v posledních desetiletích klade důraz i na estetiku každodenního života, design a vnímání prostředí.

Stanislava Kučerová chápe estetickou výchovu jako klíčovou součást rozvoje osobnosti, která vede člověka k hlubšímu a kultivovanějšímu vztahu ke světu. Podle ní estetická výchova rozvíjí schopnost vnímat krásu, prožívat estetické hodnoty a vyjadřovat se tvořivě v různých formách. Nejde jen o technickou dovednost v uměleckých činnostech, ale především o formování estetického vědomí, citu a postoje k realitě. (1990, s. 7)

Podoba estetické výchovy může být velmi rozmanitá. Může mít formu praktických činností (např. kresba, zpěv, dramatizace), analytické práce s uměleckým dílem (rozbor literárních textů, poslech hudby, návštěvy galerií a divadel), nebo také formu projektových aktivit, které propojují více druhů umění. Estetická výchova se tedy neomezuje pouze na tvorbu, ale také na vnímání, interpretaci a hodnocení uměleckých děl. Obě složky estetické výchovy se vzájemně ovlivňují a podporují. Důležitý je nejen zážitek z tvorby, ale i schopnost porozumět uměleckému sdělení druhých. (Kučerová, 1990, s. 19)

Karla Brücknerová také klade důraz na to, že estetická výchova není pouze o předávání znalostí nebo technických dovedností (kresba, přednes...), ale především o rozvoji vnímavosti, tvořivosti a schopnosti reflektovat svět kolem nás. Pedagog může využívat různé metody: řízené diskuse, interpretace uměleckých děl, výtvarné dílny, dramatizace, skupinové projekty i mezioborové propojení s dějepisem, občanskou výchovou či přírodovědou. (2011, skica první)

Estetická výchova by měla být systematická, promyšlená a měla by vycházet z přirozených potřeb a zájmů dětí i dospívajících. Výchova ke kráse je zásadní pro rozvoj lidskosti a kulturní vyspělosti společnosti. (Kučerová, 1990, s. 35)

Cílové zaměření vzdělávací oblasti dle současného RVP pro Gymnázia lze shrnout přímou citací z textu:

"Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k:

• poznávání a porozumění umění prostřednictvím soustředěné a vědomé reflexe a vlastní tvorby, sledování a hodnocení umění na pozadí historických, společenských a technologických změn;
• chápání umění jako specifického a nezastupitelného způsobu komunikace probíhající mezi všemi účastníky uměleckého procesu, k schopnosti odlišovat podstatné znaky jednotlivých druhů umění na základě porovnávání a uvědomování si jejich shodností a odlišností;
• užívání jazyka umění jako prostředku k vyjádření nejrůznějších jevů, vztahů, prožitků, emocí a představ a k schopnosti svůj způsob vyjádření hodnotit, porovnávat a nabízet ostatním členům society;
• aktivnímu podílení se na vytváření vstřícné a podnětné atmosféry (na základě porozumění, tolerance, ale i kritičnosti) pro poznávání a porozumění kulturním hodnotám, projevům a potřebám různorodých sociálních skupin, etnik a národů a na vytváření pozitivního vztahu ke kulturnímu bohatství současnosti i minulosti;
• uvědomování si vlivu výchovy a vzdělání na rozvoj tvořivé osobnosti v roli tvůrce, interpreta a recipienta a na kvalitu její účasti v uměleckém procesu." (JEŘÁBEK – KRČKOVÁ – HUČÍNOVÁ., 2021, s. 51)

Učební plán pro estetickou výchovu lze koncipovat podle různých kritérií. Osnovy hodin mohou odrážet dějiny umění neboli vývoj uměleckého projevu lidské společnosti, a členit tak učební bloky na jednotlivé umělecké epochy. U takového způsobu plánování výuky lze oddělovat jednotlivé umělecké směry (dějiny literatury, hudby, divadla, vizuálního umění...) nebo je žákům předkládat v synergii. Důraz je zde kladen na dějiny, ale hodiny by měly obsahovat i praktickou složku, která z látky dějin umění vychází.

Dalším způsobem, jak koncipovat hodiny estetické výchovy je důraz na prožitek z vlastní tvorby, využití umění jako způsob komunikace a rozvoj osobnosti. Takové hodiny jsou zaměřené na aktivní tvorbu děl. Nemusí být kladen takový důraz na znalost dějin umění, vývoj uměleckých směrů. Do hodin estetické výchovy patří i různá průřezová témata, otázky všedního dne nebo propojení s otázkami např. ekologie, náboženství, politiky, filozofie, etiky...

V současné době existuje řada učebnic, které mohou nabídnout předlohu pro tvorbu učebního plánu hodin estetické výchovy. Učebnice jsou zaměřené na konkrétní výchovu (hudební, dramatickou, výtvarnou...), v menších jednotkách jsou i učebnice, které umělecké obory propojují. Příkladem může být např. Estetická výchova pro střední školy (Skarlantová, Slavík, Bláha, 2001), dvoudílná učebnice, která obsahuje přehled dějin umění, pojmy z estetiky či filozofie, dále vztah umění k náboženství, symbolice, umění všedního dne, klasifikaci estetických kategorií apod. Umění zde není děleno dle oborů, ale je zde probíráno jako celek.